Nedávná novela č. 142/2018 obsahuje významnou novinky v oblasti zdanění společností v zahraničí (a to včetně těch, jež se nachází ve státech EU jako je Česká republika), jež jsou ovládaný daňovými rezidenty v Itálii. Obsah změn vysvětluje ve svém textu Mario Moretti, partner v mezinárodní společnosti daňového poradenství Studio Moretti, jež je členem Italsko-české komory.
Nová pravidla pro ovládané zahraniční společnosti (CFC rules) obsažená v článku 167 italského daňového zákoníku ustanovují pro italského podílníka režim "průhledného zdanění" příjmů realizovaných jeho ovládanými společnostmi, jež sídlí v zemích s privilegovaným daňovým režimem, a to nezávisle na opravdovém přijetí daných příjmů.
Pravidla také rozšiřují pojem ovládané společnosti. Jsou považovány za ovládané společnosti nejen firmy, kde přímo či nepřímo, dochází ke kontrole alespoň padesáti procent hlasovacích práv na valné hromadě, ale nově také firmy, ve kterých se disponuje právem na 50 a více procent zisku, a to buď přímo či nepřímo skrze další ovládané společnosti, jak je definuje čl. 2359 italského občanského zákoníku, či svěřenecké fondy. Definice ovládané společnosti se i nadále aplikuje na dceřiné společnosti v zahraničí a na stálé provozovny v režimu branch exemption, jež se nachází v zemích s privilegovaným daňovým režimem.
Mezi nejvýznamnější změny patří zrušení rozdílu mezi ovládanými společnostmi v zemích s privilegovaným daňovým režimem mimo EU a EHS (ty byly pokládány za CFC v případě, že měly sídlo v zemi, jejíž složená daňová kvóta činila 50 procent a méně italské daňové kvóty) a dalšími ovládanými společnostmi (za ty jsou pokládány společnosti, jejichž skutečná daňová zátěž činí 50 a méně procent daňové zátěže, které by musela firma čelit v Itálii, a alespoň 30 procent všech příjmů tvoří tzv. pasivní příjmy).
Na základě nových pravidel tak musí by naplněny dvě skutečnosti:
- efektivní daňová zátěž ovládané zahraniční společnosti je nižší 50 procent daňové zátěži, které by čelila firmy v Itálii
- alespoň třetinu všech příjmů tvoří pasivní příjmy, a sice:
- úroky a další příjmy z finančních produktů
- příjmy z duševního vlastnictví
- dividenda a zisky z podílů a akcií,
-příjmy z finančního leasingu
- příjmy z bankovní, pojišťovací a dalších finančních aktivit
- příjmy z prodejů služeb a zboží s nulovou či minimální přidanou hodnotou.
V kontextu běžném v roce 2019,tak pod CFC pravidla spadají i firmy se sídlem v členském státě, a tudíž také v České republice. Parametr daňové zátěže je pak definován jako 50 procent sazby italské daně z příjmu právnických osob, jež činí 24 procent. Společnost tak spadá pod CFC rules, jestliže skutečné daňové ztížení činí 12 procent a méně, její sídlo se nachází v zahraničí, a to včetně států EU a podstatná část příjmů jsou pasivního druhu.
Tady jsou některé příklady, jak rozpoznat, zda se CFC pravidla stahují i na vaši firmu:
- ovládaná zahraniční osoba má ve státě, kde sídlí, výlučně příjmy z dividend, ale její skutečné zdanění činí 15 procent, takže nespadá pod CFC, protože její míra zdanění je vyhovující,
- dceřiná společnost v zahraničí podniká v průmyslu a její skutečné zdanění činí 5 procent, ovšem ani jí se pravidla CFC netýkají, protože, byť zdanění není dost vysoké, společnost nemá dost passive income,
- dceřiná společnost (například realitní firma), jejíž příjmy ve státě, kde je daňovým rezidentem, tvoří ze 40 procent dividenda a ze 60 procent příjmy za poskytování služeb, a celkové zdanění činí 10 procent naplňuje obě kritéria CFC.
Nakonec je však nutné dodat, že tato pravidla se neaplikují v případě, že ovládaná zahraniční společnost provozuje skutečnou podnikatelskou aktivitu.
Autor: Mario Moretti
Zdroj: Studio Moretti
Zdroj fotografie: Studio Moretti
