Přitáhnout experty a vědce ze zahraničí je dlouhodobou snahou českých vědeckých institucí. Mezinárodnímu centru klinického výzkumu Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně (FNUSA-ICRC) se to, jak se zdá, daří. Důkazem může být početná skupina italských vědců, kteří zde pracují. Jaké to je být vědcem v Brně? Ptali jsme se dvou italských badatelů, dr. Giancarla Forteho, vedoucího Centra translační medicíny, a dr. Violy Galligione, vedoucí Animálního centra FNUSA-ICRC a vice-chair Fnusa-ICRC.
Máte za sebou mezinárodní vědeckou kariéru. Jak jste se dostali do Brna?
Viola Galligioni: „Než jsem začala pracovat v Brně v roce 2014, působila jsem na univerzitě v Trentu. Předtím jsem měla několik zahraničních zkušeností, například z Německa. V té době jsem chtěla znovu pracovat v zahraničí, a to na preklinických výzkumech. V jedné z mezinárodních vědeckých revue jsem si přečetla oznámení o výběrovém řízení ve FNUSA-ICRC. FNUSA-ICRC mě zaujalo právě díky tomu, že je výzkumným centrem spojeným s nemocnicí. Z tohoto důvodu je zde možné vést základní výzkum společně s tím preklinickým“.
Giancarlo Forte: „Já jsem byl také vybrán v mezinárodním výběrovém řízení. Do Brna jsme spolu s manželkou přijeli v roce 2013 po tříletém pobytu v Japonsku. Předtím jsem skoro ani nevěděl, kde Brno leží. Na začátku naše laboratoře vlastně neexistovaly, museli jsme je vlastně postavit od základů. Silný impulz k rozvoji našeho centra dal nový šéf FNUSA-ICRC, doktor Gorazd Stokin, který se hodně zasadil o mezinárodní rozvoj pracoviště“.
Takže, Brno stouplo na mezinárodní vědecké scéně?
V.G.: „Myslím si, že růst mezinárodní spolupráce je pro vědecké pracoviště vždy pozitivní, protože mu přinese nové myšlenky, vize a zkušenosti. Navíc každý vědec ze zahraničí má svoji síť mezinárodních kontaktů, což usnadňuje vytváření vazeb mezi Brnem a dalšími centry mezinárodního výzkumu. Chci uvést přiklad. Když svoláváme do Brna nějaký workshop či konferenci, naši hosté často nevědí, kde Brno leží. Po akci už to je samozřejmě zcela jinak. Hodně pomáhají i prostředky z evropských fondů: vědci, kteří zde dnes působí, ví, že tady najdou finanční prostředky pro svůj výzkum“.
G.F.: „Co se týče infrastruktur a zdrojů, stačí vzít v úvahu, že Fakultní nemocnice u sv. Anny v posledních letech zakoupila přístroje za desítky milionů eur. Investuje tak nejen do technologií, ale také do lidských zdrojů. To vše vytváří příležitosti pro místní i zahraniční badatele. To je případ i mého grantu za 177 milionů korun. Průměrná hodnota grantu od European Research Councilu přitom činí zhruba 40 milionů korun. To znamená, že ČR mohutně investuje do výzkumných projektů, a to i v případě, že ho navrhne cizinec“.
Jakým obtížím jste museli čelit v začátcích svého působení v Brně? A byla pro váš čeština bariérou?
V.G.: „Žádné větší obtíže jsem nezaznamenala, snad jen spojení se zahraničím by mohlo být lepší. Díky tomu, že v našem centru všichni mluví anglicky, a to včetně administrativních pracovníků, nebyla neznalost češtiny překážkou. A také mimo institut se mluví víc anglicky, než v průměrném italském městě. Umět česky ale pomáhá při neformálních rozhovorech či při jednání s místními institucemi“.
G.F.: „Vzhledem k tomu, že jsme s manželkou přijeli z Japonska, prožili jsme menší kulturní šok. I když jsme tady nikoho neznali, nesetkali jsme se s žádnými potížemi. Co se týče jazyka, japonština je lehčí než čeština (smích)“.
Ve FNUSA-ICRC působí i několik stážistů z italských univerzit. Je dnes Česká republika přitažlivá i pro mladé vědce, ačkoliv je často stále považovaná za „zemi východní Evropy“?
G.F.: „Jen velice málo center v Itálii má k dispozici tak kvalitní technologie, jako jsou v tady. Mnoho našich kolegů, či dokonce profesorů, navíc nedostalo takové granty, jako jsme dostali my. Nemají ani takovou podporu od státu. Doufám, že Česká republika bude v tomto směru pokračovat, a že Itálie se k ní bude postupně přibližovat.
V.G.: „Nejedná se však jen o pracovní zařazení či o zdroje. Velice si cením i nezávislosti a samostatnosti, kterou nám FNUSA-ICRC poskytuje. Mohu například podepsat projekt či vědecký článek, aniž bych musela dát přednost nějakému „univerzitnímu baronovi“. To je k nezaplacení“.
Video: FNUSA ICRC ICCTRM Brno
Článek: Italské výjimečnosti v Brně: FNUSA-ICRC
Zdroj: Camic
Zdroj fotografie: FNUSA-ICRC
