Od oficiálního vstupu do funkce italského velvyslance Amatiho v Praze uběhl více než rok. V tomto krátkém období má velvyslanec Amati za sebou několik významných výzev a událostí, například nedávnou návštěvu italského ministra zahraničí Paola Gentiloniho. Italského velvyslance jsme se zeptali na předběžnou bilanci jeho působení v ČR.
Vaše Excelence, jak hodnotíte návštěvu ministra Paola Gentiloniho?
Návštěva proběhla velice dobře. A nejedná se o rétorickou frázi. Ministr Gentiloni si uvědomil, že mezi českou vládou a vládami ostatních zemí Visegrádu existují jisté rozdíly. Mezi naším ministrem zahraničí a jeho českým protějškem, Lubomírem Zaorálkem, s kterým diskutuje hlavní mezinárodní témata, panuje velká syntonie. Rozhovory s premiérem Sobotkou byly velice vřelé a přínosné, a to včetně důležitého tématu české podpory italské kandidatuře na post nestálého člena Rady bezpečnosti OSN.
V posledních měsících však česko-italské vztahy zaznamenaly také jisté obtíže v tématech uprchlické krize. Příkladem toho byl rozhovor premiéra Renziho v deníku Právo. Tyto nesrovnalosti jsou nyní překonány?
Jak se často stává, tak titulek rozhovoru byl silnější než samotný text. Ale tento druh nedorozumění je nyní zcela překonaný. Dokazuje to i pozvání premiéra Bohuslava Sobotky italskému předsedovi vlády Renzimu na návštěvu Prahy. Kromě diplomatických úspěchů jsem však dostal mnoho pozitivních ohlasů od italských firem, jež se zúčastnili podnikatelského fóra dne 17. března. Tím se otevírají nové možnosti spolupráce mezi italskými a českými firmami v oblasti obranného průmyslu, leteckého průmyslu a ochrany kyberprostoru. Za zmínku stojí i memorandum podepsané v průběhu fóra mezi společností Sogin Spa a českou Správou úložišť radioaktivního odpadu. Italská vláda totiž stále hledá vhodné místo, kam umístit jaderný odpad.
Zlepšila se tedy úrověň italsko-českých vztahů po návštěvě ministra Gentiloniho?
Bez zbytečné rétoriky lze říct, že návštěva je jistým milníkem v našich bilaterálních vztazích. Naposledy navštívil Prahu v roce 2011 tehdejší ministr zahraničí Frattini. Posilují se také vztahy na parlamentní úrovni díky vzájemným návštěvám. A v neposlední řadě, také ekonomické vztahy jsou příznivé: zahraniční obchod mezi Itálií a ČR vloni vzrostl o 10%.
Co se týče ekonomických vztahů, diskutovaly se i poněkud problematičtější témata, např.prodloužení pronájmu pražského hlavního nádraží společnosti Grandi Stazioni?
Ministr se o této věci při jednáních zmínil. Rozhodnutí je teď zcela otázkou politické vůle. Jednání trvají přes rok a všechny technické otázky byly již projednány, a to včetně rekonstrukce Fantova paláce. Myslím si, že spor by byl nevýhodný pro obě strany. Češi by museli zaplatit vysoké penále a Italové by ztratili důležitý kontrakt. Jsem proto přesvědčen, že je pro obě strany výhodné uzavřít spor vzájemnou dohodou.
Vaše excelence, od vašeho uvedení do funkce uběhl rok a několik měsíců. Jak hodnotíte toto období?
Hodnocení je velice pozitivní. Jsem velice vděčný italské komunitě za její přijetí. Existuje zde vůle pracovat společně, která mě mile překvapila. Chtěl bych také velice poděkovat Italsko-české komoře, se kterou jsme rozvinuli spolupráci, která již přináší své ovoce. Tato součinnost nám umožňuje hájit společně značku “Itálie” při diplomatických jednáních.
Jaké jsou cíle do budoucnosti?
Je potřeba zaručit pokračování bilaterálních vztahů na politické úrovni pomocí častějších návštěv členů zákonodárných sborů, vysokých vládních funkcionářů a dalších politických představitelů. Na ekonomické úrovni chceme rozvíjet vztahy v několika prioritních odvětvích, a sice v budování infrastruktur, v obranném průmyslu a v obnovitelných energiích. Také v těchto odvětvích se mohou italské firmy uchytit na českém trhu.
V roce 2015 jste podnikl mnoho návštěv v regionech mimo Prahy. Jakou roli hrají vztahy s místní samosprávou ve vaší diplomatické strategii?
Tyto návštěvy budou pokračovat i v roce 2016 několika kulturními a hospodářskými projekty. V českých regionech je mnoho zajímavých příležitostí pro italské firmy, a to díky regionálním programům a daňovým úlevám.
V hospodářských vztazích jsme také zaznamenaly první investice v Itálii ze strany významných českých skupin. Jedná se jen o ojedinělé případy?
Nemyslím si to. Například skupina EPH miliardáře Křetínského, která koupila v Itálii sedm tepelných elektráren, by chtěla v Itálii i nadále investovat, a to především v případě, že bude schválen zákon o tzv. capacity market. V posledních měsících Itálie vysílá zahraničním investorům příznivější obraz sebe sama díky lehkému hospodářskému růstu a politické stabilitě.
Další významnou kapitolou bilaterálních vztahů je kultura. Na co se zaměřit v této oblasti?
Chtěl bych především říct, že v Praze máme mimořádně schopného ředitele Italského kulturního institutu, který má velice rozmanitou, a také kvalitní, nabídku. Společně s institutem se chceme více zaměřit na velké akce, jako koncert orchestru Filarmonica della Scala, jež dle mého názoru dokáží lépe oslovit českou veřenost. Chtěl bych se více zaměřit na rozvoj tzv. Made in Italy, které, od kuchyně až po módu, spojuje kulturu a průmysl. S růstem kupní síly Čechů chceme zvýšit i podíl, který má móda či potravinářství na zahraničním obchodu mezi oběma zeměmi.
Mnohé jste překvapil tím, že jste se začal učit česky. Myslíte si, že znalost jazyka vám pomáhá lépe pochopit zdejší mentalitu?
Myslím si, že má čeština je stále nedostatečná, ale nevzdávám to. Díky jazyku chápu lépe ono propojení prvků německé a slovanské kultury, jež tvoří českou kulturu. Přístup Čechů k cizincům je stále dost opatrný, a v mnoha ohledech se neliší od mentality mnoha oblastí severní Itálie. Z počátku jsou lidé docela uzavření, ale s větší známostí se vztahy mění na dobré a trvalé přátelství.
Zdroj fotografie: Italské Velvyslanectví v Praze
