Ve čtvrtek 19. května zazněla v Rudolfinu skladba Requiem od W. A. Mozarta. Skladbu zahrál mezinárodní soubor interpretů a orchestr Czech Virtuosi pod vedením dirigenta Waltera Attanasiho. O koncertu jsme hovořili právě s ním.
Pane dirigente, proč padla volba na Mozartovo Requiem?
Již v minulosti jsem dostal několikrát nabídku tuto skladbu zahrát a nyní se mi zdála vhodná doba. V Praze jsem dirigoval jiné Mozartovo dílo, operu Don Giovanni, a to ve Stavovském divadle. Zdálo se mi příhodné dirigovat koncert s Mozartovými skladbami právě v tuto dobu. Slavíme totiž kulaté výročí narození skladatele, jehož vztahy s Prahou byly vždy velice těsné. Requiem zaznělo v Praze v podání významného českého orchestru, s pěveckými hosty mezinárodního rozměru. A to vše v Dvořákově síni v Rudolfinu, nejvýznamnějším koncertním sálem české metropole. Sál byl téměř vyprodaný, což ukazuje, že posluchači ocenili naši volbu.
Jak hodnotíte z akustického hlediska Dvořákovu síň v Rudolfinu? Původně sloužila jako jednací sál československého parlamentu...
Dvořákova síň je zajisté nejlepším koncertním sálem v Praze, ačkoliv má méně světáčtější charakter než Smetanův sál v Obecním domě. Z akustického hlediska tak jde o prostor, který může bez problémů hostit významné koncerty vážné hudby. Z architektonického pohledu má pak Rudolfinum nezapomenutelný půvab. Schodiště a prostranství před budovou jsou nádherné. V současné době je tedy Rudolfinum právem považováno za důležitý koncertní dům.
Může být to, že Praha nemá své velké hudební auditorium, nevýhodou pro pořádání velkých koncertů?
Bylo by obrovskou výhodou, kdyby Praha měla své velké auditorium. A jsem si jistý, že by si našlo i své obecenstvo. Jediným opravdu velkým sálem, který je dnes k dispozici, je Kongresový palác. Ten však z akustického hlediska není zcela vyhovující a jeho přestavba by si vyžádala velké investice.
Jak jste si vybíral účinkující květnového koncertu?
Využil jsem zkušenosti, kterou jsem nabyl při koncertech v různých částech světa. Znovu jsem pozval do Prahy Georga Anguladze, bas, který pravidelně spolupracuje s Italia Arte Fest. V minulosti jsem také pracoval s Mariannou Kulíkovou, alt, jež má za sebou několik vystoupení v zahraničí, zpívala i na Festivalu v Salzburgu a nahrála několik barokních árií. Sopránem byla mladá britská zpěvačka žijící v Praze Christina Johnson, jež debutovala pod mou taktovkou. Na poslední chvíli zrušil své vystoupení tenor Sunnyboy Dladla, který byl nahrazen Flavianem Bianchim.
V rámci Italia Arte Fest zastáváte pozici dirigenta a hudebního manažera. Tyto funkce bývají obvykle oddělené. Jak se je snažíte skloubit?
Pro mě je toto prolínání dvou odlišných funkcí docela přirozené, protože obě pozice jsem v minulosti již zastával. Šest let jsem byl Musical Directorem ve Spojených Státech a sedmnáct let vedu jeden hudební festival v Itálii. I proto jsem byl zařazován do výběrových řízení na ředitele velkých italských hudebních institucí, např. Areny ve Veroně. Bezmála dvacet let se zabývám pořádáním koncertů, marketingem i hledáním sponsorů. Na druhé straně jsem dirigoval mnoho koncertů a hudebních představení, ve věhlasných sálech, jako např. v La Scale a v dalších. Zkrátka jeden talent nevylučuje druhý.
A neubírají Vám pořadatelské povinnosti čas a sílu na uměleckou tvorbu?
Samozřejmě, že to vyžaduje hodně času. Ale mně se to líbí, protože mám možnost dostávat se do kontaktu nejenom s umělci. Znám tedy pořádání koncertů i z pohledu marketingu a fundraisingu. Je to jako mluvit mnoha jazyky.
Jaká další vystoupení plánuje Italia Arte Fest na letošní rok?
Připravujeme významný projekt společně s jednou z nejvýznamnějších ruských hudebních institucí, nadací Rostropovitch. Dne 16. října tak uspořádáme v Obecním domě slavnostní večer, který bude věnován Galině Vichnevskaie (manželka Rostrpoviče, pozn.red.). Na programu bude repertoár zpívaný samotnou Vichnevskaiou a večera se zúčastní i další hudebníci z Ruska. Jinou významnou událostí bude koncert filmové hudby, který se uskuteční 6. prosince v Paláci Lucerna u příležitosti zahájení Italského filmového festivalu, avšak letos nebudeme hrát pouze hudbu italského filmu. Na začátku prosince chystáme obdobný koncert i v Českých Budějovicích. Tento program Italian Arte Fest tedy ukazuje, že se nezaměřujeme jen na vážnou hudbu, ale že jsme naopak otevření různým hudebním stylům a experimentům.
Vy jste také velice aktivní ve zlínské Filharmonii Bohuslava Martinů. Všiml jste si nějakých rozdílů mezi pražským a regionálním obecenstvem?
České obecenstvo je obecně velice pozorné. V regionech mimo Prahu je samozřejmě méně zahraničních posluchačů, zatímco česká metropole využívá svého turistického potenciálu. A to je citelné i z finančního hlediska. Nicméně ve Zlíně máme nádherný koncertní a multifunkční sál, který by nám mohla řada evropských měst závidět.
Zdroj fotografie: Italia Arte Fest
