Investice do uměleckých děl a vytváření jejich sbírek se v současnosti dostávají do středu zájmu nejen zkušených sběratelů umění, ale rovněž realitních investorů. Ač by se to mohlo jevit jako překvapivé, oblast realitních investic má k oblasti umění velice blízko. V obou případech je zájmem investora, aby byly jeho peníze „bezpečně“ uloženy a aby se mu daná investice zhodnocovala.
U investic do uměleckých děl nicméně mnohem častěji než u jiných investic hrají významnou roli pocity a osobní preference investora. Přestože i v případě investic do umění je třeba brát v úvahu míru rizika a provést důkladné prověření díla (například zda se jedná o dílo autentické, z jaké pochází provenience), důležitým momentem nákupu konkrétního díla je jeho obliba, tedy zda se jedná o dílo, které je sběrateli nějakým způsobem blízké. Taková díla pak kromě případného výnosu přinášejí sběrateli také radost a potěšení.
Jaký má tedy pro investora význam investovat do uměleckých děl, případně vytvářet jejich sbírku? Domníváme se, že zásadní. Příjem z prodeje uměleckých děl z rodinné sbírky navíc stát nijak nedaní, u sbírky korporátní je tomu jinak, příjmy z prodeje korporátní sbírky se zdaňují daní z příjmů tehdy, pokud k příjmu z prodeje došlo do pěti let od jejich vyřazení z obchodního majetku.
A jak konkrétně postupovat při tvorbě umělecké sbírky? Začínající sběratel se nejspíš neobejde bez pomoci nezávislého odborníka, který se na trzích s uměním orientuje a pomůže mu s bezpečnou alokací finančních prostředků. Právní poradce zase ohlídá případná rizika spojená s nákupem uměleckých děl, případně je schopen zajistit i službu nezávislého odborníka a kompletně vyřešit záležitosti týkající se přepravy, pojištění a úschovy uměleckých děl.
Sbírky uměleckých děl je ideální vytvářet tak, aby byla jednotlivá umělecká díla spojena nějakým společným prvkem. Tím může být například určité období anebo okruh autorů, často jím je také společný motiv, který uměleckými díly ve sbírce prostupuje (např. obrazy zátiší nebo krajinomalby), ale také technika, kterou umělecké dílo vzniklo. Umělecká díla mohou ale spojovat mnohé další charakteristiky.
Pro diverzifikaci rizik při nákupu uměleckých děl investičního charakteru je vhodné nakupovat díla tak, aby pořizovaná umělecká byla díla různorodá a pokrývala různé segmenty trhu (např. staří mistři, moderní umění a současné umění), čímž se zmenšují rizika výkyvů cen na trhu s uměním. U současných autorů lze dále doporučit, aby bral investor při výběru v potaz, zda tento autor vystavoval v některé z renomovaných galerií nebo uměleckých institucí.
Obchodování s uměním je specifické také proto, že neexistuje pouze jeden globální trh s uměním, ale hned několik různých trhů, které se rozdělují podle rozličných hledisek, například podle autorů uměleckých děl či období, v němž bylo předmětné umělecké dílo vytvořeno. V tomto ohledu lze investice do uměleckých děl velice obecně připodobnit k vytváření investičního portfolia na trhu s cennými papíry.
Umístěním vhodného uměleckého díla do prostorů investorem vlastněné nemovitosti lze splnit požadavek na vystavení a zpřístupnění děl veřejnosti a zároveň se tak může zvýšit atraktivita dané nemovitosti. Umělecké dílo tak může dát příslušné nemovitosti punc jedinečnosti. Vitální kombinace investic do nemovitostí a umění tak má značný potenciál přinést nezanedbatelné možnosti zhodnocení na obou stranách.
Mgr. Daniela Kozáková, counsel a vedoucí skupiny pro investice do umění a sběratelství Advokátní kancelář Havel, Holásek & Partners s.r.o.
Fonte fotografia: Havel Holasek
