Po více než pěti letech v čele Italského kulturního institutu v Praze odchází ředitel Giovanni Sciola z vedení kulturního centra ve Vlašské ulici. Po dobu svého mandátu si ředitel Sciola vydobyl respekt a úctu českých partnerů, italské komunity i pražské kulturní obce. Nástupkyni, která se ujme vedení institutu na konci srpna, tak nastavil vysokou laťku. Několik dnů před návratem do Itálie jsme Giovannimu Sciolovi položili několik otázek.
Pane řediteli, můžete zmínit tři čtyři akce, které nejvíce ovlivnily vaše působení v Praze?
"První akci, kterou bych chtěl zmínit, je filmový festival, který sice probíhal již několik let v okolním regionu, ale v Praze a v ČR pořádán nebyl. První ročník festivalu byl zorganizován skromnými prostředky, ovšem od té doby festival roste každým ročníkem. Pak bych zmínil některé hudební události, například koncert Orchestru La Scala v Obecním domě. Vzpomínám si, s jakými těžkostmi jsme koncert pořádali, a navíc zpočátku jsme vlastně neměli ani vyčleněné prostředky. Ovšem v tomto povolání, jestliže necháte převážit důvody, proč něco nedělat, tak se vše stává mimořádně komplikované. Pamětihodné byly také oslavy 400. výročí vysvěcení kaple v institutu, kterých se zúčastnili ministři kultury obou našich zemí. A pak tu je i množství výstav, mezi kterými bych chtěl zmínit výstavu fotografií Praga 1968, kterou jsme uspořádali vloni."
Jaká jsou rizika, kterým se vystavuje ředitel Italského kulturního institutu?
"Je tu velké riziko, a sice jednat povýšeně s místními partnery. A to je velmi významné riziko, že nepochopíte situaci v působišti, a přesto chcete prosadit svůj status. Já jsem si naopak vždy snažil připomenout, že jsem v této zemi hostem. A samozřejmě velikost a historie institutu i jeho sídla nahání jistý ostych. Je tu také riziko, že se „zavřete do hradu“. A proto jsme se snažil optimálně využít prostory institutu a současně pořádat i dost akcí venku, v Praze a v celé ČR."
V jakém stavu jsou dnes kulturní vztahy mezi Itálií a ČR?
"Vztahy jsou vřelé a pozitivní, a to také díky oné premise o jednání s místními partnery. Prakticky ve všech institucích, které jsem oslovil, jsem našel otevřené dveře. Podepsali jsme i dohodou o kulturní spolupráci a z italské strany byly vyčleněny prostředky na kulturní akce, na podporu škol a dalších bilaterálních prostředků. I když náš rozpočet na podporu kultury je nižší než ve velkých evropských státech, jako Německo či Francie, my máme tu výhodu, že se můžeme obrátit na místní samosprávy, jež chtějí v Praze působit. A to je výhoda nejen z rozpočtového hlediska."
V těchto uplynulých pěti letech institut spolupracoval také s italskými a italsko-českými firmami. Jak hodnotíte tuto spolupráci?
"Vzhledem i k nedávným spolupracím mohu říct, že se jedná o podnikatelskou komunitu, se kterou se mi spolupracovalo nejlépe. První krůčkem byl filmový festival, pak následovala podpora teritoriím a pak vše ostatní. Našel jsem zde podnikatele, kteří se o kulturu zajímají. Na druhé straně i my jsme byli schopní nabídnout kulturní akce, které odpovídaly očekávané kvalitě, dopadu a viditelnosti, jež může mít velký průmyslový koncern, významná banka či pojišťovací společnost."
Po pětadvaceti letech ve službách kulturní diplomacie se znovu stanete „řadovým občanem“. Máte nějaké plány do budoucnosti?
"Společně s několika kolegy, již se nachází v obdobné situaci, si říkáme, že bychom chtěli uchovat know-how, které jsme nabyli. Ukončím tak pracovní vztah s ministerstvem zahraničí, ale rád bych, i s ohledem na zájem o Itálii, který jsem zaregistroval v zemích, kde jsem působil, nadále pracoval, jako soukromá osoba, na rozvoji kulturních vztahů."
