Zvýšené daňové odpočty na výzkum a vývoj (VaV) patří k nejvíce diskutovaným tématům českého daňového systému. Jak ukazuje nedávná analýza advokátní kanceláře Rödl & Partner Praha, jež je členem Italsko-české komory, nedávný rozsudek Nejvyššího správního soudu obsahuje některá klíčová vymezení.
Rozsudek se zabýval využití daňových odpočtů v situaci, kdy jedna farmaceutická společnost zadala zdravotnímu zařízení zakázku na klinické testy nového léku. Klinika následovně využila zvýšených daňových odpočtů na VaV. „V rámci této činnosti daňový́ subjekt (daná klinika, pozn. Řeď.) systematicky testoval léky na pacientech s cílem prokázat a ověřit léčivé účinky daného léku a zjistit připadné nežádoucí účinky,“ popisuje aktivitu advokát Jakub Šotník, partner v kanceláři Rödl & Partner Praha.
Jedna ze zásadních podmínek pro využití daňových odpočtů je ta, že výzkum a vývoj je prováděn zaměstnanci firmy. „Pokud daňový́ subjekt není́ schopen zajistit celý výzkum a vývoj vlastními silami, není́ oprávněn využívat daňové́ zvýhodnění u tech činností, které́ sám nezajištuje,“ dodává advokát Šotník. Dalšími podmínkami jsou novost vyvíjeného produktu či služby a s tím spojené podnikatelské riziko. „V nyní posuzovaném případě však nebylo riziko na straně daňového subjektu, nýbrž zadavatele,“ poukazuje Šotník.
Podle názoru soudu, cílem daňového zvýhodnění je rozvoj vědeckých a technických kapacit firem, jež přímo provozují VaV aktivity. „Pokud tedy daňový subjekt nechce nebo nemůže provádět výzkum a vývoj vlastními silami, muže tyto činnosti nakoupit jako službu, ale v takovém případě není́ důvod takový způsob provádění výzkumu a vývoje jakkoli daňové zvýhodňovat,“ uvádí advokát Šotník. V takových případech si daňové odpočty na VaV nemohou nárokovat, až na výjimky, ani zadavatel ani dodavatel služeb.
Zdroj: www.roedl.net
Zdroj fotografie: Wikimedia
