V pondělí 12. června proběhla debata s Jiří Skalickým, ředitelem odboru památkové péče Magistrátu hlavního města Prahy, kterou pořádala Skupina nemovitosti Italsko-české obchodní a průmyslové komory.
Debatu zahájil místopředseda komora Danilo Manghi. „Skupina nemovitosti již druhým rokem pořádá setkání, kde naši členové mohou vstoupit do přímého kontaktu s úředníky a politiky z pražské samosprávy,“ uvedl Manghi. Aktivity Skupiny nemovitosti ocenil i přítomný italský velvyslanec Aldo Amati, dle kterého jsou velice cenné pro všechny italské podnikatele v centru Prahy. „Chtěl bych také poděkovat Odboru památkové péče a Jiřímu Skalickému za výbornou spolupráci na probíhající rekonstrukci Italské kaple v Karlově ulici, jež patří ke skvostům, které v Praze zanechali italští stavitelé,“ dodal italský velvyslanec.
Odbor památkové péče patří k úřadům, se kterým přijde do styku kdokoliv, kdo provádí nějaké stavební práce či úpravy na území Pražské památkové rezervace a okolní chráněné zóně. Každý větší stavební zásah, jako úprava fasády, střechy či interiéru rekonstrukce, demolice či výstavba nového domu musí být autorizováno právě tímto odborem. „Velmi si proto cením toho, že se mohu přímo potkat s investory, již chtějí rozvíjet své aktivity v historickém středu Prahy,“ uvedl k setkání s členy Italsko-české komory Jiří Skalický.
Aktivita Odboru památkové péče je na národní úrovni regulována zákonem 20/1987 Sb. o státní památkové péči. „Památkový zákon je ale velice nekonkrétní ,“ dodává Jiří Skalický. To dává prostor pro rozhodování úředníků takříkajíc „případ od případu“, což může investory znejistit.. „Dopady zákona se snažíme objektivizovat vydáváním jednotné metodiky, která určuje, jak se má postupovat v památkové rezervaci,“ poukazuje ředitel Odboru památkové péče. Tyto metodiky, které jsou investorům dostupné v podobě příruček, by měly umožnit lépe připravit projekty v památkové zóně, omezit nahodilost rozhodování úředníků a také případy zvůle či korupce. Při rozhodování se musí úředníci Odboru památkové péče řídit nejen národní legislativou. Historický střed Prahy je chráněn Unesco. „Tím jsme dostali také přísnější pravidla, které musíme respektovat,“ poukázal J. Skalický.
Jedním z úskalí, jež musí často investoři řešit je binárnost české památkové péče. „Odborná složka památkové péče je vykonávána Národním památkovým úřadem a my jako odbor památkové péče chráníme zájmy státu v rámci přenesené kompetence na samosprávu,“ řekl J. Skalický. V praxi tak projekty posuzuje Odbor památkové péče s tím, že ke každém projektu NPÚ vydává své stanovisko. S tímto stanoviskem se Odbor památkové péče může, ale nemusí, ztotožnit. Odvolávací místo je pak Ministerstvo kultury. V komplikovanějších a spornějších projektech může být přizván k posouzení i Sbor poradců ředitele Odboru památkové péče, který tvoří historici umění a architekti. „Sboru předkládáme případy, kdy nejsme schopni jednoznačně rozhodnout, zda je daný projekt přínosem či nikoliv pro pražskou památkovou rezervaci. Jedná se tak o jeden až dva případy za měsíc,“ řekl J. Skalický. Posudek Sboru poradců může hrát významnou roli při odvolání k ministrovi kultury v případě, že se hodnocení Odboru a NPÚ výrazně liší.
Další z častých stížností investorů směřují na zdlouhavost celého procesu. „U nás pracuje 45 lidí a každý rok vyřešíme na devět tisíc spisů. To je prakticky jeden spis na osobu na den,“ poukazuje J. Skalický. Podle ředitele odboru památkové péče lze komplikacím předejít i konzultacemi s odborníky Odboru, kteří mohou pomoci při formulaci projektu. Mnoho dalších časových prodlev ale spíše souvisí se stavebním zákonem obecně než s památkovou péči.
Jak vidí ale ředitel Odboru památkové péče ochranu památkové zóny? „Naší snahou není zakazovat věci, nejdříve hledáme domluvu a až poté restrikce“ uvedl J.Skalický. Odbor se snaží zachovat co nejautentičtější ráz památkové rezervace, a to skrze regulace barev fasád, užití materiálů, zachování vzhledu střešní krajiny památkové rezervace či podoby městského mobiliáře. Část vyšších nákladů na rekonstrukci pak vlastníci mohou amortizovat dotačními tituly Hlavního města Prahy na obnovu historického dědictví. V letošním roce na tyto aktivity magistrát vyčlenil 60 milionů korun. „V památkové zóně je stále prostor pro nové stavby,“ myslí si Jiří Skalický a poukázal na příklad administrativního projektu v oblasti Masarykova nádraží. „Mnohokrát ale architekti chtějí zanechat svou stopu či svůj podpis, a neberou v potaz širší urbanistické souvislosti,“ poukázal na častou vadu moderních projektů v historickém centru. Společnou snahou odboru památkové péče a samosprávy je „nezarazit rozvoj města“ a současně zamezit odchodu rezidentů ze středa města.
Problémy však zdaleka netrpí jen soukromí investoři. Projekt revitalizace Václavského náměstí byl vytvořen již v roce 2003, jeho schválení však dosud brání otázka umístění ramp do podzemních garáží. Odbor památkové péče ještě za předchozího ředitele rampy povolil, proti rozhodnutí se ohradily občanské iniciativy i NPÚ a po sérii odvolání by měl gordický uzel rozetnout ministr kultury Daniel Herman. „Doufáme, že ministr neodsune rozhodnutí až na dobu po volbách,“ dodal Jiří Skalický k jednomu z nejsledovanějších projektů městské revitalizace v Praze.
Zdroj: Camic
Zdroj fotografie: Adam Costey
