Architektka Barbora Léblová, člen Italsko-české komory, nachází v tvorbě interiérů inspiraci v italském minimalistickém stylu. Její hlavní doménou jsou návrhy interiérů soukromých domů a bytů, kanceláří, showroomů a také restaurací. Za svou realizaci dostala prestižní ocenění Casalgrande Padana a její interiér pro sídlo firmy Fidurock byl mezi finalisty soutěže Kanceláře roku. V rozhovoru s architektkou Léblovou jsme například mluvili o ochotě Čechů investovat do kvalitních interiérů.
Paní architektko, čím se v současnosti zabýváte?
Mým největším současným projektem je kompletní návrh interiéru penthousu na Vinohradech. Jedná se o krásný a také památkově chráněný dům, takže to musíme v projektu zohlednit a vymyslet, jak skloubit současné potřeby majitelů a podmínky památkové lokality. Vedle rekonstrukcí se však zabývám i zcela novými projekty. Stává se, že si mě přizve architekt, který projektuje nový dům či vilu, a já ve spolupráci s ním vytvářím interiéry. Dále se v současnosti zabývám rekonstrukcí jedné vily za Prahou a vybavení bytu v developerském projektu. Dalším velmi zajímavým projektem je spolupráce na interiérech pro historickou Storchovu vilu v pražské Zbraslavi. V současnosti se také rozbíhá jeden velmi zajímavý projekt showroomu hig-end kuchyňských spotřebičů, které doposud neměly v ČR zastoupení. Ve svém portfoliu mám jak privátní a korporátní projekty, mezi kterými převažují kanceláře. Je výborné, když takto rozdílné projekty může člověk proložit, protože to mozek dobře osvěží. U větších projektů se mé studio obvykle zvětšuje o spolupracovníky, jinak v něm působím s jednou až dvěma kolegyněmi a ostatní profese řešíme externě.
Právě kanceláře jsou významnou částí vašich realizací. Jsou v tomto období po pandemii, kdy firmy stále zvažují, jak rozdělit práci mezi home officem a kanceláří, nějaké patrné trendy?
Postoj firem k home office není jednoznačný, určitě se zvýšil důraz na kvalitu pracovního prostředí a prostory, kde si lze odpočinout či udržovat vztahy s kolegy. V mé realizaci pro společnost Fidurock tak je například menší posilovna či místo pro fotbálek a uzavřená lounge zóna. Stavební činnost byla v tomto sektoru v poslední době omezená a některé projekty se i zastavily. Ovšem kancelářské prostory jsou stále zapotřebí a mnoho firem se rozrůstá.
A v privátní sféře vidíte nějaký určující trend?
Jeden z trendů je minimalismus, ke kterému se hlásím i já, byť v tom italském a elegantnějším pojetí. Objevují se také hravější a barevnější interiéry. Osobně jsem, co se barev týče, spíše úsporná, a v interiéru nechám raději vyniknout, pokud je ta možnost, umění, například vybavením obrazy a plastikami. Za mě je nejlepší kombinace, když se barva interiéru může projevit v nějakém výrazném artefaktu nebo designovém prvku. V tomto ohledu vidím také velký posun a stále více se setkávám s klienty, kteří od začátku počítají se začleněním kvalitního umění do interiéru. Ideální je, když se v určité fázi propojíme s vybraným galeristou a společně pracujeme na umělecké koncepci celého interiéru.
Mění se časem ochota Čechů investovat do interiérů svých rezidencí?
Prostředí a přístup k bydlení se rozhodně kultivují. Projekt se vždy odvíjí od konkrétního budgetu. Může se tedy stát, že i velice movití klienti si řeknou, že ve svém třetím domě nastaví menší rozpočet, než pro své dvě předchozí rezidence. Vždy je důležité vědět preference klienta, co upřednostňuje, a podle toho rozhodnout, na co klást důraz.
Dostala jste řadu ocenění. Co pro vás znamenají?
Cen si velmi vážím. Někdy jsem ani nečekala, že konkrétní ocenění dostanu. V případě Kanceláří roku například firma přihlásila svou kancelář, aniž mi o tom dříve řekla. Úžasné bylo pro mě ocenění Casalgrande Padana, což je velmi prestižní mezinárodní soutěž, kterou pořádá výrobce dlažeb a obkladů se sídlem v Itálii. Do soutěže, které se účastní designéři a architekti z celého světa, jsem zaslala projekt koupelny z mé realizace v rezidenci Central Park. Velmi krásný zážitek mám z předávání ceny v prostorách muzea Mudec v Miláně. Dále si velmi cením mezinárodního ocenění Big See Interior Design za projekt Konverze bytu továrníka. Za zmínku také stojí uvedení v každoročním Best Projects portálu Archilovers, kam byl vybrán můj interiér přístavby řadového domu ve Slivenci.
V Itálii jste i studovala. Je pro vás Itálie ve Vaší tvorbě stále inspirací? A integrujete do Vašich interiérů i některé italské prvky?
Itálie na mě měla velký vliv, protože jsem tam žila skoro deset let. V Itálii jsem studovala a pak v Římě i pracovala ve studiu Carla Berarducciho. Italský design mě stále baví. Projevuje se v něm naturel Italů a jistá hravost, jak třeba ukazuje tvorba Achilla Castiglioniho, jehož produkty velmi dobře fungují a jsou hravé. Ve své tvorbě tak používám celou řadu italských produktů a prvků. Mám například velmi ráda jednoho italského výrobce dýh, jehož produkty jsou velmi kvalitní a krásné. Nedovedu si ani představit koupelnu, kde by nebylo něco italského, od dlažby po baterie. Ovšem těch věcí je více.
A máte nějaký okruh ustálených dodavatelů, nebo stále hledáte nové inspirace?
Sleduju jistý počet firem a dodavatelů. Stává se však, že objevím někoho nového. Často se tak děje na Salone del Mobile v Miláně, kam pravidelně jezdím. A to mě velmi baví. Ráda také navštěvují výrobce, což je často rodinná firma, která třeba funguje několik generací. U těchto italských výrobců je patrný neuvěřitelný vývoj, zapálení a nadšení. Výsledkem jsou pak funkční produkty s nepopíratelnou estetickou hodnotou. Velmi ráda také spolupracuji s klienty z italské komunity, protože jsme často naladěni na stejnou vlnu.
Zdroj fotografie: Michael Tomes
