Itálii čeká jedna z největších politických a hospodářských změn posledních desetiletí. Italská vláda totiž vzala na vědomí ukončení technické fáze jednání se třemi severními kraji (Benátsko, Lombardie a Emilia-Romagna) o vyšší stupeň krajské autonomie. Rozhovory tak vstupují do konečné, politické, etapy.
Všechny tři regiony požadují rozšíření autonomie o více než deset oblastí, v případě Lombardie a Benátska se dokonce jedná o všech 23 oblastí, u kterých italská ústava umožňuje krajskou samosprávu. Po dosažení dohody tak kraje budou moci vytvořit své vlastní regionální školské systémy či regionální zdravotnictví. Dalším cílem, a to hlavně politiků vládní Ligy, je snížení tzv. Residuo fiscale, neboli daňových transferů do jiných regionů. „Dnes už máme první návrh dohody – oznámil po uzavření technické fáze jednání hejtman kraje Benátsko, Luca Zaia – Je tu stále několik bodů, nad kterými nepanuje shoda, ale já jsem nenapravitelný optimista a myslím si, že dohodu nakonec najdeme.”
Jednání zatím probíhají v „přátelském” duchu, protože vládní vyjednávací tým vede ministryně bez portfeje Erika Stefani, která je, jako hejtmané Lombardie a Benátska, členkou Ligy. Liga se při tom zrodila v 80. Letech spožadavkem odtržení severních regionů od zbytku Itálie. V průběhu desetiletí, kdy se strana integrovala do italského politického provozu, se secese změnila ve vyšší krajskou autonomii, která je dnes obvyklá v pohraničních krajích se speciálním režimem (statuto speciale). Druhá vládnoucí strana, Hnutí 5 hvězd, však varuje, že vyšší krajskou autonomii schválí jen v případě, že budou zajištěny “
„základní úrovně veřejných služeb” po celé Itálii. „Není možné, aby existovali italští občané první a druhé kategorie,” říká ve svých prohlášeních hnutí. Pro větší autonomii, jež by však nenarušila celistvost Itálie, se vyjádřily i opoziční Demokratická strana a Forza Italia.
Jedinečný bude i schvalovací proces dohod mezi vládou a regiony. Dohody musí být schváleny Parlamentem, vláda ale trvá na tom, aby poslanci a senátoři neměli možnost podávat pozměňovací návrhy. Parlament by tak jednal dle modelu, který je běžný pro smlouvy mezi Italským státem a církvemi či konfesními organizacemi. To na jedné straně výrazně ulehčuje vyjednávání s kraji, jelikož parlamentní text nemusí znovu projít rozhovory s krajskou reprezentací, na druhé straně ale silně omezuje zákonodárnou moc v tak klíčové politické reformě. První návrhy dohody s kraji mluví také o tom, že dohody by byly časově omezené (na několik desítek let) ale vypověditelné jen při souhlasu vlády a dotčeného regionu. Rozložení pravomocí mezi centrálním státem a kraji, jež načrtnou dohody, tak bude nejspíše na mnoho let definitivní.
Zdroj: www.ansa.it
Zdroj: Pixabay
