Jan Rafaj
prezident Svazu průmyslu a dopravy ČR
Průmysl je stále více spojen s novými technologiemi a digitalizací. Automatizace, robotizace, využití umělé inteligence a dalších prvků digitální ekonomiky, to vše je stále patrnější.
V roce 2024 průmyslová výroba měla podle předpovědí mírně klesnout. Jaký vývoj předvídáte pro rok 2025?
Také naše predikce potvrzuje mírný pokles v roce 2024. Mluvíme o červené nule - poklesu v řádu desetin. Výkon průmyslu je limitován mimo jiné nižší ekonomickou dynamikou, než se původně očekávalo, a to jak u nás, tak v Evropě. To je spojeno s cenami energií a přetrvávající nejistotou na trzích, což vede k nižší ochotě investovat a ke snížení počtu zakázek pro firmy. Mnohé firmy, zejména z energeticky náročných odvětví, čelí dlouhodobému poklesu výroby, který u některých trvá již přes dva roky. Situaci dále komplikuje i aktuální vývoj německé ekonomiky, našeho hlavního obchodního partnera.
Přestože v těchto faktorech nelze očekávat zásadní obrat, předpokládáme, že v roce 2025 dojde k dalšímu oživení ekonomiky a také průmysl by se mohl vrátit k růstu. Očekáváme pokračující stabilizaci cen, což ovlivní reálné mzdy, a tím i domácí poptávku, pokles úrokových sazeb a mírné zlepšení ekonomické situace v EU. Celkově očekáváme růst průmyslu o 1,7 %. Predikce je ale zatížena mnohými riziky – od nejistého vývoje v řadě klíčových průmyslových sektorů spojených se strukturálními změnami, až po geopolitické konflikty, které mohou negativně ovlivnit dodavatelské řetězce.
Průmysl v posledních letech čelil více výzvám, od problémů v dodavatelských řetězcích až po energetickou krizi. Jak se za tuto dobu změnil český průmysl?
Průmysl je stále více spojen s novými technologiemi a digitalizací. Automatizace, robotizace, využití umělé inteligence a dalších prvků digitální ekonomiky, to vše je stále patrnější. Další výzvou je udržitelnost, dekarbonizace a zejména ceny energie, které jsou v porovnání s jinými regiony a sousedními zeměmi výrazně vyšší. I zde se firmy snaží reagovat a investují například do energetických úspor, zateplení či obnovitelných zdrojů v podobě třeba solárních panelů na střechách, cirkulární ekonomiky, hledají využití nových technologií atd., nicméně konkurenceschopnost zejména energeticky náročných oborů se prudce snížila. K řadě komplikací došlo i v mezinárodní dopravě a v dodavatelsko-odběratelských řetězcích, které firmy staví před nutnost hledat nové/spolehlivější dodavatele, případně se orientovat na nová odbytiště v důsledku výpadku předchozích trhů. A ve výčtu bych mohl pokračovat.
Nicméně firmy se snaží zefektivnit provoz, ačkoliv vyjít vstříc náročným požadavkům státní správy často není jednoduché.
V minulosti Česká republika přilákala mnoho zahraničních průmyslových firem díky své zeměpisné poloze, méně nákladné ale profesionální pracovní síle a levným energiím. Nejméně v případě personálu a energií dochází k nákladové konvergenci. Na co může český průmysl sázet v příštích letech?
Dobrou zeměpisnou polohu i dobré lidi věřím, že stále máme. Původní růstový model se vyčerpal a my musíme opravdu posunout ekonomiku více dopředu v té, často opakované, vyšší přidané hodnotě. Svaz na jaře 2024 zveřejnil svou vizi hospodářské politiky pro příštích 5 let, kde hlavní směr stanovujeme. Vláda převzala hlavní cíl naší vize i do své Hospodářské strategie, byť s menší časovou ambiciózností. Průmysl rozhodně svou pozici v ekonomice má, všichni ho ve své spotřebě využíváme. Nicméně, je nezbytná jeho transformace směrem k novým technologiím a vyšší digitalizaci, zejména v kontextu rostoucí světové konkurence. Klíčové je vytvořit vhodné podmínky pro firmy a jejich investice, aby dokázaly tuto transformaci úspěšně zvládnout. Současně se otevírá prostor pro nové trendy a příležitosti, jako je čistá mobilita, farmacie, umělá inteligence, kvantové technologie, nebo polovodiče a další.
Dokáže si podle vás Česká republika udržet svůj silný průmyslový ráz nebo čeká i ji, jako mnoho dalších evropských států, proces deindustrializace?
Vnímáme, že vysoké ceny energie a rostoucí regulační zátěž ztěžují konkurenceschopnost našich firem na zahraničních trzích. Zároveň zdůrazňujeme, že dekarbonizace nesmí vést k deindustrializaci. Je potřeba si uvědomit, že pokud v rámci EU nedojde ke změně priorit, hrozí nám reálné riziko oslabení průmyslu. Průmysl je totiž základem naší soběstačnosti a bezpečnosti. Proto je nezbytné vytvářet podmínky, které umožní úspěšnou transformaci. O to jako Svaz usilujeme a věříme v potenciál našeho průmyslu.
Jaké jsou podle Vás hlavní strukturální reformy, které by měla vláda zavést?
Pro české průmyslové firmy jsou klíčové především konkurenceschopné ceny energie, a to nejen ve srovnání s jinými regiony, ale hlavně vůči sousedním zemím. Situaci však komplikuje například nedávné zrušení daňového osvobození pro metalurgické a mineralogické procesy v oblasti energetických daní a také vysoké poplatky za podporu obnovitelných zdrojů energie, což naše firmy staví do méně výhodné pozice ve srovnání třeba s Německem.
Celkově zde ale postrádáme aktivní kroky k vytvoření podmínek pro dlouhodobý růst. Patří sem především podpora výzkumu a vývoje, například zatraktivněním daňových odpočtů pro VaV a stabilní podporou průmyslového aplikovaného výzkumu, a také snížení administrativní zátěže, včetně zrychlení povolovacích procesů. Významnou roli má také vláda na evropské úrovni, kde by měla zajistit dílčí revize a nastavení podmínek tak, aby neoslabovaly naši konkurenceschopnost.
V roce 2023 jste byl součástí delegace, která doprovázela prezidenta Petra Pavla na návštěvě do Itálie. Otevřela tato cesta nové obzory pro ekonomickou spolupráci mezi Itálií a ČR? A jak hodnotíte hospodářské vztahy mezi oběma zeměmi?
Podnikatelské mise do Itálie organizované Svazem průmyslu a dopravy se zúčastnily tři desítky firem. Itálie je 8. největší ekonomikou světa a 3. nejsilnější ekonomika Eurozóny, a pro české firmy je významnou exportní destinací. V roce 2023 jsme tam vyvezli zboží v hodnotě 185 mld. korun, což tuto zemi zařadilo na 5. místo co do velikosti objemu exportu. Hospodářské vztahy jsou tak na špičkové úrovni. Nejvíce příležitostí pro české firmy vidíme v oblasti dopravní infrastruktury, v obranném a bezpečnostním sektoru (spolupráce v souvislosti s letouny F-35) a v oblasti ICT (IT řešení ve výrobních a obchodních procesech).
