ZDENĚK ZAJÍČEK
PREZIDENT HOSPODÁŘSKÉ KOMORY ČESKÉ REPUBLIKY
"Musíme skutečně něco udělat, mít odvahu připravit a realizovat i nepopulární opatření, protože na váhání a otálení už jednoduše nemáme čas"
Podle Hospodářské komory České republiky i jiných podnikatelských svazů se Česká republika nachází „na křižovatce“ své budoucnosti. Co se musí udělat, aby se česká ekonomika vydala cestou úspěchu?
Klíčové je, že si musíme umět problémy České republiky konkrétně pojmenovat a přiznat si, že nám okolní státy v otázce konkurenceschopnosti a rozvoje utíkají. To není nikdy jednoduché připustit, ale je to zkrátka fakt. S ostatními podnikatelskými svazy jsme proto zpracovali SWOT analýzu, která silné a slabé stránky a také hrozby a příležitosti identifikuje. Jsme rádi, že se tato analýza stala základem činnosti Vládního výboru pro strategické investice, jehož jsme jako zástupci podnikatelů součástí a který pod vedením premiéra rozpracovává hlavní priority v dopravní, energetické i datové infrastruktuře, ale také v oblastech pracovního trhu, vzdělávání a vědy, výzkumu a inovací. Je zřejmé, že mnoho z těchto oblastí je nezbytné koordinovat na nadresortní úrovni a také, že realizace mnohých projektů přesahuje jedno volební období a je nutné pro ně hledat širší odbornou a politickou shodu napříč politickým spektrem. Proto mimo jiné navrhujeme, aby se na strategické investice pohlíželo v delším časovém horizontu, alespoň 10 let, a proto říkáme, že by mohlo dojít k oddělení běžného a „strategického“ rozpočtu.
Považuji za povzbuzující, že premiér a někteří ministři si v posledních týdnech vzali toto téma za své a skutečně mají vůli Českou republiku z křižovatky vyvést dobrým směrem, a nikoliv do slepé ulice. Naší rolí je poskytovat odborný pohled, navrhovat nová inovativní řešení a také zpětnou vazbu z hlediska dopadů, které budou přinášet navrhovaná řešení. Ale také to, aby nezůstalo je u slibů a proklamací, kterých jsme v posledních letech slýchali desítky, ne-li stovky. Musíme skutečně věci dotahovat dokonce, mít odvahu připravovat a realizovat i nepopulární opatření, protože čas na váhání a přešlapování prostě nemáme.
Proč se domníváte, že hlavní faktory růstu České republiky se vyčerpaly? Není to příliš pesimistický pohled?
Bohužel ten pohled je velmi realistický a neříkáme to jen my v Hospodářské komoře, ale je to názor renomovaných poradenských společností a nezávislých ekonomů. Česká republika do velké míry vyrostla na tom, že se otevřela zahraničním investicím a při výrobě používala technologické postupy s intenzivním výrobním faktorem práce. Všechna data ale naznačují, že převážná část konvergenčního procesu české ekonomiky k průměru Evropské unie proběhla před rokem 2008, resp. 2009, kdy se v České republice plně projevila globální finanční krize hospodářsky. Přibližování české ekonomické úrovně k průměru Evropské unie po tomto roce výrazně ztratilo na své dynamice. Z této pasti středních příjmů se dostaneme jedině strategickými investicemi a podporou výroby s vyšší přidanou hodnotou. Země okolo nás nespí a ve velkém investují do svého rozvoje. Podívejte se do Polska, jakou silniční síť dokázalo za deset let vybudovat.
HK ČR kritizuje růst byrokracie pro firmy. Mnoho nových povinností však vzniká na unijní úrovni. Co v takové situaci může udělat česká vláda, která řadu opatření jen přebírá?
Problémem je, že naše státní správa je často papežštější než papež a unijní legislativu přebíráme v mnohem přísnější a více regulující podobě, než jak zní původní předloha. Tento nežádoucí postup má už svůj specifický termín – Gold Plating a není výsadou jen České republiky. To se týká zejména výkaznictví a nejrůznějšího reportingu firem apod. Naopak existují i nařízení, vůči kterým se česká vláda umí vymezit, pokud je považuje za nešťastné. Takovým příkladem poslední doby je emisní norma Euro 7, která v původní předloze znamenala de facto konec výroby malých aut se spalovacími motory a omezení konkurenceschopnosti evropských automobilek ve světě. České republice se spolu s ostatními státy podařilo nařízení zmírnit a některá opatření odložit. Je nepochybně i dobrou zprávou, že vláda před jednáními Bruselu vyslechla relevantní argumenty proti Euro 7 od zástupců podnikatelů včetně Hospodářské komory, která k tomu uspořádala speciální kulatý stůl.
Vaše Komora výrazně podporuje zvýšení strategických investic, například do dopravní infrastruktury či energetiky. Měl by veškeré tyto investice financovat pouze stát? Nebo vidíte prostor pro zapojení i soukromého kapitálu?
Když se jedete autem na Příbramsku, kde vzniká pomocí PPP projektu úsek dálnice D4, vidíte, že forma soukromého financování investic může fungovat. Stavba roste doslova před očima. Podobný model podle mých informací vláda připravuje i pro nové úseky dálnice D35 i další komunikace včetně velkého okruhu kolem Prahy. Pustit soukromý kapitál a hlavně know-how a zkušenosti soukromého sektoru do velkých projektů se ostatně dlouhá léta osvědčuje i za hranicemi. Prostor je i v energetice, kde ale spíše vidím nutnost mezinárodní spolupráce na vrcholné úrovni. Česká republika nemá přístup k moři, měla by si ale vyjednat s přímořskými zeměmi propojení energetických sítí, aby se k nám dostávala dostupná energie z větrníků v Severním a Baltském moři. Stejně tak apelujeme na spolupráci s evropskými zeměmi v otázce dodávek ropy a plynu. Pro další snížení závislosti na ruských surovinách považuji za klíčový rozvoj ropovodu TAL, který spojuje italský přístav Terst se střední Evropou.
Soukromý kapitál je využitelný i z hlediska investic s vyšší přidanou hodnotou. Pokud bude mít Česká republika v příštích letech kvalitní dopravní spojení s Evropou, není důvod, aby u nás evropské, americké, asijské firmy neinvestovaly. Ostatně i Itálie se v posledních letech stala líhní úspěšných startupů a chce se soustředit například na rozvoj smart cities. Tady vidím velký potenciál v možné spolupráci italských a českých podnikatelů.
Mezi problémy, které sužují podnikatelské prostředí v ČR, uvádíte dlouhé povolovací procesy ve stavebnictví. Co očekáváte od stavebního zákona, který vstupuje v platnost 1. ledna 2024?
Dlouhé povolovací procesy jsou zdrojem v podstatě všech výše popsaných problémů. Pokud nefunguje stavební legislativa tak, jak má, a kdy (nadneseně řečeno) i na kůlnu na nářadí potřebujete desítky razítek a obíhat úřady, je to problém. Potíží nového stavebního zákona je nedotažená digitalizace povolovacího řízení, na jejíž rozvoj bohužel ministerstvo pro místní rozvoj v posledních měsících v podstatě rezignovalo.
Takže nový stavební zákon bezpochyby nějaké zlepšení současného stavu přinese, bez dokonalé digitalizace celé agendy ale neuděláme ten rozhodující revoluční krok k tomu, aby se u nás stavělo rychle, efektivně, a přitom s ohledem na všechny zainteresované subjekty. Je mi osobně líto, že v digitalizaci veřejné správy přešlapujeme na místě a v případě digitalizace stavebního řízení, kde by bylo možné využívat digitální dvojčata při modelování staveb a vystavěného prostředí a mohla by mnohá řízení probíhat v gesci „elektronického úředníka“ tedy buď plně nebo alespoň částečně automatizovaně. Tyto modely u se využívají například ve Finsku a mají s tím vskutku dobré zkušenosti. I v tomto směru potřebujeme šlápnout víc do pedálů.
Zdroj: Ročenka CAMIC 2023
