Platba, daněná v ČR ale odeslaná na účet v zahraniční, není dostatečným důvodem pro vznik ručení za odvod DPH. K takovému závěru došel ve svém rozsudku Nejvyšší správní soud.
Ten nedávno řešil spor mezi firmou podnikající v potravinářském sektoru a Finanční správou. Firma uhradila svému dodavateli fakturu, jejíž plnění podléhalo dani v ČR, na účet na Slovensku a ten následovně neodvedl daň z přidané hodnoty. Na základě ustanovení v zákoně o dani z přidané hodnoty, Finanční správa rozhodla, že samotnou platbou na zahraniční účet vzniká ručení za odvod DPH. Díky tomu berní úřad úspěšně vymohl neuhrazenou daň z přidané hodnoty od nakupující firmy, která se však proti rozhodnutí ohradila.
A soudy ji nakonec daly za pravdu. „Nejvyšší správní soud v této souvislosti konstatoval, že platba na zahraniční bankovní účet nepředstavuje nic výjimečného, a proto s ní nelze spojovat následky v podobě vzniku ručení,“ uvádí Jakub Šotník, Senior Associate v AK Rödl & Partner, člena Italsko-české komory. dodává: “Nejvyšší správní soud rovněž tvrzení správce daně, že platba na zahraniční účet za tuzemské zdanitelné plnění oproti platbě na tuzemský účet představuje vysokou pravděpodobnost zapojení do řetězce stiženého podvodem na dani z přidané hodnoty.” Dle rozsudku Nejvyššího správního soudu tak Finanční správa musí dokázat úmysl neodvést daň, aby mohla použít institut ručení.
Viz celý komentář: www.roedl.net
Zdroj fotografie: Nejvyšší správní soud
